Kaple sv. Anny v Rokytnici
Kapli sv. Anny v Rokytnici v Orlických horách nechal nad zámeckým pivovarem nedaleko od zámeckého areálu v letech 1722 a 1723 vystvět Jan Karel Nostitz (1673-1740), syn Kryštofa Václava Nostitze a Juliany Metychové z Čečova.
Jan Karel Nostitz spolu se svou manželkou Maxmilianou hraběnkou ze Sinzendorfu-Rhieneck tímto počinem navázal na významné stavební aktivity svého otce a dále tak kultivuje prostředí jak v bezprostředním okolí šlechtického sídla, tak pochopitelně i v dalších lokalitách rokytnického panství (např. ve Vrchní Orlici nebo v Neratově).
Poutní kaple zasvěcená sv. matce Anně, sv. Šebestiánovi a čtrnácti sv. pomocníkům byla dle pověsti vystavěna jako připomínka špatných časů – neúrody a velké drahoty.
Na místě kaple snad původně stávala „střelnice“, nebo snad lovecký pavilon, což by mohlo odpovídat vzhledem k umístění stavby na kraji panských luk nedaleko od zámeckého areálu.
Osud však ke kapli nebyl vždy vstřícný. V roce 1787 byla kaple na základě vydaného dvorského dekretu císaře Josefa II. uzavřena a prodána ve veřejné dražbě. Za 31 zlatých ji pro majitele panství Josefa Nostitze, pravnuka Jana Karla, vykoupil tehdejší hospodářský správce panství Balthasar Krebs. Kaple však již nebyla liturgicky využívána.
Za napoleonských válek, dle kronik v letech 1805 až 1811 byla kaple využívána již jen hospodářsky jako skladiště pro seno a slámu a jako pustá a prádná se připomíná až do roku 1852, kdy byla zásluhou Josefa Nostitze (1821-1890) a jeho ženy Ernestiny rozené hraběnky z Waldstein-Wartenberg obnovena a na svátek sv. Anny v roce 1852 znovu vysvěcena.
Kaple sv. Anny, patronky města a Orlických hor, jako kulturní architektonické dědictví tak byla pro nás uchráněna od hrozby svého zániku. Bohužel budovatelské počiny druhé poloviny 20. století nerespektovaly hodnotu místa a kaple, která bývala dominantou nad zámeckým areálem, a dnes je poněkud skryta před potencionálními poutníky.
Kaple je přístupná příležitostně v průběhu konání rokytnické svatoanenské pouti.