Jak to bylo vlastně s majetkovými državami rodu Nostitzů? Kde všude působili? Otázky, které budí zvědavost, zvláště když v původních sbírkách rokytnického zámku objevíte soubor jedinečných vedut nostitzských sídel. Je jisté, že je nechal namalovat Kryštof Václav hrabě z Nostitz-Rieneck právě pro zámek v Rokytnici. Takovou drobnou zajímavostí je, že v inventáři z roku 1740 se píše o 9 vedutách nostitzských zámků umístěných v Tabulnici. Nám se jich ale podařilo dohledat celkem 10 a ty vám postupně představíme. Tak pojďme na to.
Jako první jsme vybrali zámek LOBRIS.
To, že rod Nostitzů působil ve Slezsku jsme už několikrát zmínili a Lobris neboli Luboradz, ležící kousek od Jawora, byl zámek pro Kryštofa Václava bezpochyby velmi oblíbený. Renesanční zámek koupil v roce 1653 jeho otec Otto svobodný pán z Nostitz, hejtman Javorský, beztak i proto, aby nemusel trávit svůj čas pouze v poměrně neútulném javorském hradu. A Kryštof, který šel v otcových stopách, tento zámek upravil na vskutku reprezentativní sídlo.
Veduta areálu zámku je vyobrazena z východní strany a díky popiskům můžeme snadno identifikovat nejen jednotlivé části areálu, ale dokonce i některých prostor samotného zámku. Podle čísel si tak můžete snadno dohledat, kde je kaple (kde byly umístěny obrazy od Michaela Wilmanna někdy označovaného za slezského Rembrandta), sál předků (viz předchozí příspěvek), sala terena, galerie, knihovna (ano, ta unikátní knihovna, která je dnes umístěna v Nostitzském paláci v Praze!), komora s minerály, zbrojnice. Dále je možné dohledat, kde je kostel, úřad, hlavní dvůr, zvěřinec, králičí kopeček, dům zdraví, altán nebo jezdecký dvůr. V pozadí jsou pak vidět věže Jawora.
Unikátní veduta zobrazuje zámek obklopený v té době vodním příkopem.
Tímto bychom mohli příspěvek ukončit, ale máme ještě jedno malé překvapení na závěr. Objevili jsme totiž mezi rokytnickými obrazy jeden dosud neidentifikovaný portrét šlechtice a v jeho pozadí vyobrazení nějakého zámku. Po delším zkoumání jsme zjistili, že se jedná rovněž o zámek Lobris, tedy Luboradz, akorát že tentokrát ze západní strany. Šlechtic v ruce drží glejt a na něm je vročeno číslo 1653. Kdo že to tedy je? Nikdo jiný než Kryštof Václav z Nostitz!
Na posledním obrázku se můžete pokochat pohledem na zámek v Luboradzi někdy ve 20. letech 20. století. Zámek v té době patří rodu Wolkenstein-Trostburg, a to až do roku 1945. Stalo se tak sňatkem Ernestiny, nejmladší dcery Josefa hraběte Nostitz-Rieneck, s Engelhardem Dietrichem hrabětem Wolkenstein-Trostburg.
Osudy zámku ve druhé polovině 20. století žel, nejsou příliš optimistické. Držme mu palce…
