Píše se rok 1704, a na rokytnickém zámku, kde v dubnu toho času pobývá, podepisuje Kryštof Václav hrabě z Nostitz-Rieneck smlouvu s malířem Augustinem Strauchenem z kladské Długopole Górne na štafírování od sochaře připraveného oltáře v zámecké kapli a čtyř soch světců umístěných tam ve výklencích. Sochy dle přání pana hraběte mají mít svrchní oděv pozlacený ryzím zlatem a spodní pak postříbřený a hotové dílo do 10. srpna téhož roku odevzdáno.
Tato sice jen drobná zmínka je jedním z dokladů aktivit Kryštofa Václava na rokytnickém zámku, který je na sklonku jeho života v centru jeho pozornosti. Je nepochybné, že na výzdobě zámecké kaple se již před tím nějakou dobu pracovalo, zvláště pak na stropě, kde vedle štukové výzdoby mistra Dominika (Rossiho) byly vymalovány obrazy čtyř dalších světců. Celé to dílo snad bylo dokončeno vložením přenosné menzy do oltáře zámku, kde štítek (autentika) nám dává vědět, že do ní 3. března 1706 vložil ostatky svatých mučedníků, konkrétně sv. Donáta, sám královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker.
Co bylo namalováno na oltářním obraze, ani komu byla zámecká kaple v té době zasvěcena zatím nevíme, a až v 1. polovině 19. století byl namalován nový oltářní obraz a kaple zasvěcena svatým Petru a Pavlovi.
Kryštof Václav měl nepochybně nějaký svůj plán, který do výzdoby a vybavení kaple promítl, ostatně, podobně systematicky si počínal o 25 let dříve v kapli na zámku v Lobris. Vlastně se dá říct, že se v rokytnické zámecké kapli obklopil zemskými patrony Českého království. Z klenby na něj shlíželi sv. Ludmila, sv. Anna, sv. Zikmund a sv. Ivan. Ve výklencích kaple pak v životní velikosti stáli sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Vít a Jan Nepomucký. A tak tomu bylo po celou dobu působení rodu Nostitzů na rokytnickém zámku.
Až po druhé světové válce a svěření zámku do správy Státních statků se řešilo, jak naložit s inventářem zámku. Národní kulturní komise pod vedením Dr. Wirtha v květnu roku 1949 rozhodla o svěření části vybavení zámecké kaple, tedy čtyř výše zmíněných soch světců spolu s dalšími sochami Městkému muzeu v Žamberku. Kdy přesně k převozu soch došlo, nevíme, nejpozději však v roce 1954. A od té doby není pamětníků, kteří by krásu a plnost původního vybavení zámecké kaple kdy viděli. A zde by tento příběh mohl skončit, kdyby….,
… kdyby se nenaplnil náš dlouholetý sen zažít atmosféru zámecké kaple s původními sochami světců umístěných v nikách. K tomu bylo potřeba hodně odvahy, vstřícnosti a otevřenosti Městského muzea v Žamberku a za to mu právem patří naše upřímné poděkování. Jen díky tomu můžeme na nějaký čas poskytnou světcům prostor, který jim býval po dlouhou dobu domovem. A pokud chcete zažít atmosféru zámecké kaple tak, jak ji mohli po několik staletí vnímat členové rodu Nostitz, přijďte se podívat.
Dnes jsme ve společnosti přátel měli možnost tuto vpravdě unikátní příležitost na rokytnickém zámku společně oslavit.
