Dnes si představíme druhou z jedinečného souboru vedut nostitzských sídel pocházející ze sbírek rokytnického zámku s tajemným názvem PROFFEN. Na první pohled zaujme rozlehlými zahradami obklopujícími vcelku maličký renesanční zámeček, ostatně i nápis na vedutě „Der Graffl(iche) Nostitzische Garten in Proffen“ dává tušit, že to, čím toto sídlo vyniká jsou právě velkoryse koncipované formální zahrady s řadou drobnějších staveb a okrasných prvků neodmyslitelně spjatých s tím nejlepším co kultura zahradního umění v dané době nabízela.
Zámek Profen (dnes Mściwojów) je dalším dolnoslezským sídlem rodu Nostitz. Leží rovněž nedaleko Jawora, tak jako zámek Lobris (Luboradz), skoro by se dalo říct, že je od Lobris co by kamenem dohodil. Ostatně ty dva kilometry údolím potoka, který obě sídla spojuje více než se může dnes na první pohled zdát, jsou opravdu jen na krátkou procházku.
Původně rytířský statek rodu Profenů připomínaných zde už ve třináctém století drží už v patnáctém století rod von Bibranů a i když se na konci patnáctého století toto zboží na chvíli opět dostane do rukou rodu von Profen, kupuje nakonec toto panství od vdov po Adamovi a Janu Kryštofovi z Bibran nám již dobře známý Otto svobodný pán z Nostitz.
Možná se hodí připomenout, že Otto poté, co dokončil studia filosofie a teologie na univerzitě v Lipsku vyrazil v roce 1626 na kavalírskou cestu po Evropě. Jeho společenský vzestup je spojen se službou habsburskému domu, konkrétně císaři Ferdinandu II., který mu udělil v květnu roku 1631 v jeho třiadvaceti letech titul svobodného pána Království českého. Že to bylo i přičiněním jeho strýce z matčiny strany a vychovatele Otto staršího z Nostitz nelze mít pochyb. Ostatně po jeho smrti v roce 1630 směl na základě závěti stejný titul svobodného pána od roku 1631 užívat i jeho o dva roky mladší bratr Jan Hartwig.
Náš Otto mladší se jako zemský hejtman knížectví Svídnicko-Jaworského od roku 1651 postupně v okolí Jawora zabydluje. Dalo by se říci, že hledá nějakou tu investiční příležitost, která by zapadala do jeho představ a reprezentovala jeho společenský status. Hned v roce 1651 si koupil statek Poischwitz (Paszowice). Ve stejném roce se zdá již řeší koupi panství Lobris a v roce 1653 kupuje sousední panství Profen. Vzhledem k tomu, že si Lobris vybral jako hlavní sídlo, je možné, že v případě Profen měl již jasný záměr o vybudování velkolepých zahrad, které založil v letech 1656 až 1657. Vliv na jeho rozhodování měla určitě i zřejmě zajímavější poloha tohoto místa v krajině a zejména prostorové možnosti.
Vraťme se nyní k vedutě, opatřené opět popisky, díky nimž se můžeme rychleji a lépe zorientovat. Pod číslem 1 je patrný evangelický kostel, který od 8. prosince roku 1653 sloužil z rozhodnutí Otto Nostitze jako katolický. Pod číslem dvě je zámek na vedutě obklopený vodou. Zajímavostí je nepochybně věž v průčelí uzavírající tříkřídlou dispozici zámku. Trojka označuje Lustgarten neboli zahradu rozkoší, ve které můžeme nalézt pod šestkou Fruchthauss (pro skladování ovocných rostlin), pod sedmičkou Fíkovnu (feigenhauss – dům pro fíkovníky), pod osmičkou grottu a pod devítkou ptačí domek (fogelhauss), ty jsou na vedutě dokonce dva. V zahradě je patrné umístění soch v centrech jednotlivých devíti okrasných parterů a řada dalších drobných okrasných prvků. Součástí této zahrady je rovněž uměle vytvořený bazén s umělým ostrovem, na kterém je Lusthaus – zahradní pavilon, nebo chcete-li „dům radosti“ dřevěným mostem propojený se zahradou. V bazénu je vyznačeno i místo přístaviště s loďkou. Další zahrada je jižně od zámku a na ní za potokem navazuje číslem 4 označená rozsáhlá kuchyňská zahrada s pečlivě rozvrženými záhony. Číslem 10 má být označena poustevna, leč toto číslo na obraze patrné není. Lze se však domnívat, že by to mohl být domek s věžičkou v kuchyňské zahradě, která vpravo přechází do přírodního parteru. Pro úplnost dodejme, že pod číslem 11 je hospodářký dvůr – správa a 12 označuje „dům zdraví“, řekněme takový malý špitálek.
Co je pro nás velkou zajímavostí, že základní koncept je v Profen (Mściwojówě) dodnes patrný, včetně řady drobných staveb a prvků, byť se čas ve 20. století na areálu významně podepsal. Lze dohledat historické fotografie (pohlednice), na kterých je zachycena podoba pavilonu uprostřed bazénu na počátku 20. století, nebo zámeček, i když už i v této době bez centrální věže. Zámek prošel úpravou v 19. století a v roce 1953 zcela vyhořel. Přesto se v areálu dobře dochovalo základní členění, bazén s ostrůvkem a torzem osmibokého pavilonu, grota, prostor kuchyňské zahrady, několik kamenných mostků přes potok nebo později vybudované klasicistní budovy, sloužící původně jako oranžerie a skleník a další drobné stavby.
Otázkou je, odkud malíř vedutu maloval. Možná z vinné lisovny na svahu nad zahradou, která byla kdysi dalším pavilonem, ze kterého byl na celý areál krásný výhled. Kdo ví…
Závěrem už snad jen krátce o kostele. Stávající kostel Navštívení Panny Marie byl na místě toho původního postaven v barokním stylu v roce 1792 a později prošel úpravou ještě v roce 1844. Jedním z patronů na oltáři je sv. Otto, nepochybně jako připomínka doby působení Otto svobodného pána z Nostitz na tomto panství.
